Pec pod Sněžkou 1/2012

Kdy: 12. – 15.1. 2012

Členové výpravy:

Reny, Jiří + Pepina
Peťásek
Magdaléna, Lubik, Hyneček + Máří
Martin, já + Gituška a Dupinka

Rok se s rokem sešel a naše partička opět vyrazila na chalupu do Pece pod Sněžkou. Tentokrát na prodloužený víkend. S Martinem a Peťáskem jsme vyrazili už ve čtvrtek večer (řídit pro mě bylo tak trochu za trest), abychom vše připravili, než ostatní dorazí. Prvně totiž s námi jel i Hyneček a tak bylo nutné chalupu dostatečně vytopit.
Páteční dopoledne jsme spokojeně prospali a než jsme se stihli vypravit na nákup snídaně, Koutníci už volali a ohlašovali brzký příjezd. A tak se místo nákupu kluci chopili lopat a začali odhazovat sníh z parkoviště. Za chvíli dorazila bílá kára, naložená až po strop, Máří namáčknutá u Magdalény pod nohama se už těšila, až si zaběhá s ostatními.
Byla jsem zvědavá na Hynečka, jak asi vyrostl od doby, kdy jsem ho viděla naposledy? V nosítku už nebyl žádný malý perníček, ale pořádný pardubický perník. Veselý a neskutečně milý. Byl nám po celý víkend skvělým společníkem.
Odpoledne dorazili i naši Damáčci a naše partička tak byla kompletní. Po večerním ježdíkování a unavování psů bylo v plánu lyžování. Peťásek s Lubou si to jistě užili. Já už měla méně štěstí a tak jsem si pro unavení dala běh od sjezdovek k chalupě.Sobotní plán byl jasný – výlet do Obřího dolu, na oběd v Boudě pod Sněžkou (velká škoda, že se změnili provozovatelé). Kluci se střídali v jízdě s kočárem – hlubokým sněhem vždy jeden táhl a druhý tlačil. Kočár v zatěžkávací zkoušce obstál. Hyneček byl neuvěřitelně hodný – celou cestu prospal. Cestou zpátky kluci pomohli vyprostit zapadlý skútr a pak už jsme spěchali domů neb tma a vítr nám byli v patách.

Sobotní večer patřil pokeru. Lubiku – lhaní by ti docela šlo, ale Damáčkův Poker Face neměl chybu :)

Skoro by to vypadalo, že se naši psi celý víkend flákali. Neděli jsme proto věnovali jim azáchranářskému tréninku. Při běhu v hlubokém sněhu z kopce a do kopce se zapotili všichni zúčastnění. Holky byly dychtivé do práce, hledaly s chutí a tak práce hezky plynula.

Po dlouhé době jsme se zase všichni mohli potkat a jistě se sluší poděkovat kuchařům (neb já pouze myla nádobí), bavičům (Jiří – scénka s pinglem byla opravdu vtipná), lhářům za pobavení (víte někdo, jak to bylo s Peťáskovou mikinou?), pejskům (že byli hodní) a v neposlední řadě hlavně Hynkovi – že byl úžasně společenský :)

Fotila Magdaléna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>