aneb Kachní víkendKdy: 27. – 29.11.2009
Kdo:
Reny + Terra
Aninka + Domino
Madlen + Máří
já + Dupi
Už bylo na čase zase společně někam vyrazit. Jen my čtyři. Od léta jsme se neviděly a tak s velkým očekáváním a těšením jsem v pátek odpoledně zajela do Nuslí pro Reny s Terrou a společně jsme se vydaly na místo srazu – k Madlen, kde už na nás čekala druhá polovina výpravy. Čas jsme měly perfektní a tak zbylo ještě několik chvil na úvodní pivo v nádražní nalejvárně. Nutno podotknout, že nás hospodský lákal dovnitř hned jak nás zahlídl venku před hospodou a že nám Svijany extrémně chutnaly. Z jukeboxu hrála hudba a my vzbuzovaly pozornost nejen díky psům, ale i velkým batohům neb Madlen chtěla víkend trochu punkový a chtěla jet vlakem. Jako bychom snad měly na čele napsáno – „jsme normální a těšíme se na víkend“ i průvodčí se k nám choval kamarádsky a laškovně se ptal, kam se psama vyrážíme – na nějakou výstavu? NE, DO HOSPODY 🙂
Jak řekly, tak udělaly. Ubytovaly jsme se a vyrazily na večeři. Kam jinam v Kryštofově Údolí než do Hospody U Kryštofa. Pily jsme vynikající víno a tak čas vesele plynul a my odcházely skoro zase jako chytré Horákyně.
Sobota
Sobotní dopoledne bylo ve znamení dospávání a pohody neb nás nic nehnalo ven – žádný stopy, vyhledávání, obrany. Prostě půjdeme ven, až my budeme chtít. S blížícím se polednem jsme se vydaly na snídani. U Kryštofa jsme opravdu zdravě posnídaly. Místo chleba knedlíky, místo dušené šunky kachnu, místo cherry rajčátek zelí a místo čaje pivo 🙂 V kachním údolí to nešlo jinak. Po vydatné snídani jsme vyrazily k buku republiky. Prý strom z roku 1968. Jaké bylo naše zklamání když jsme se vyškrábaly na kopec, mezitím několikrát odvolávaly psy od zvěře a na kopci kde nic tu nic. Buk prý před pár lety na třísky rozštípal blesk. A protože bylo opravdu krásně, vydaly jsme se na další cestu. Ještě že je Madlen místní, nemusíme se ničeho bát. Ale je třeba na rozcestích hlídat, kam chce jít (Chrastava není stejným směrem jako Kryštofáč). Po sestupu do údolí nás zcela obklopila vánoční atmosféra. Ani jsme si neuvědomily v tak pěkném podzimním slunečném odpoledni, že prosinec už je za dveřmi a že v neděli začíná advent. Koledy tak byly slyšet před každou hospodou a svařák voněl celým údolím.Po odpoledním spánku zavelela nejmladší, že už má hlad a že je čas vyrazit na večeři. Vyrazily jsme tedy hledat volný stůl do některé z hospod. Neuspěly jsme neb je přeci před vánocemi a oni musí hostům servírovat… my víme, kachnu 🙂 Nejen svařák voněl údolím. Když si to tak uvědomuji, vlastně tam spíš voněly kachny. Hospoda U Kryštofa nám snad byla na tento víkend souzena a my opět skončily tam, kde jsme v pátek večer začaly. K našemu milému překvapení nám obsluha půjčila společenské hry. Madlen říká, že při hrách ve mně poznává někoho úplně jiného – prý jsme hrozně soutěživá. Jsem, já vím 🙂
Při odchodu jsme si libovaly, že tentokrát odcházíme opravdu jako ženy a ne jako někdo úplně jiný. Jenže to jsme ještě netušily, co bude následovat. Na skútru nás kdosi dojel a prý „holky, my tady pro vás něco máme, nedáte si s náma domácí hruškovici?“ Vlastně proč ne. A tak jsme si ještě sobotní noc protáhly párty na louce před chalupou.
Postřehy z víkendu:
- kdyby Aninka neměla auto tak první věc, kterou by si koupila by nebyla legitka nebo kolo, ale čepice
- když někdo spí opravdu hodně dlouho, hodí si to tzv. „na Reny“ říká Reny
- podle místních jsme prý takový normální (asi jsme to tentokrát měly napsaný na čele)
- Domínek je teď opravdu moc krásnej pes
- Vánoce – už se to blíží, říká Adina a zároveň si přeje opalovací brýle
- holky fungují jako nabíječka baterek – mám pocit, že mám zase spoustu energie o čemž svědčí, že jsem dnešní cestu do práce neprospala, ale napsala reportáž a ještě si stihla ráno zacvičit