Akce Jeseníky 2010

kdy: 25. – 28.2. 2010za psovody:
Lucia + Meggi a Sára
Eva + Enny a Airra
Jindra + Atrey
Martin + Bára
Františkové + ovčáci
Staša + Engi
já + Dupi

za hasiče:

členové HZS Moravskoslezského kraje, územní odbor Bruntál
JSDHO BruntálNa poslední únorový víkend pro nás naše Lucka s kamarádkou Luckou připravily cvičení s hasiči Moravskoslezského kraje. A protože Lucka Wágnerová v tom umí chodit, zajistila setkání se starostou Bruntálu, přítomnost médií a pro společné cvičení nadchla celý sbor HZS MSK. Akce začala již ve čtvrtek, kdy se naši psovodi z SDH Hejnice byli představit u starosty Bruntálu a kde představili práci psů při plošném i sutinovém vyhledávání.

PÁTEKPro mě byl náročný už od rána. Vlastně jsem ve čtvrtek ani nešla spát. Ze školy jsem jela na koncert, z koncertu domů převléci se a hned odjez na nádraží. Vlak do Bruntálu odjížděl velmi brzy. Už v 4:10 jsem se vydala na dlouhou cestu. Na bruntálském nádraží mě vyzvedla naše banda a jeli jsme do areálu, který pro nás zajistila Lucka W. a hasiči. Čekala nás (mě tedy ne, já byla za diváka) ukázka práce psů při sutinovém vyhledávání. Hledalo se v krásné sutině, ve zbořené hale. Všude plno drátů, plechů, kanálů a podobných záludností. Celou ukázku natáčela televize a novináři z regionálního deníku zpovídali všechny psovody. S otázkami nezaháleli ani hasiči a zvídavě se ptali, což nás těšilo. Po odjezdu televize přišla chvíle i pro mě a Dupi. S Evičkou jsme si řekly, že vyzkoušíme úkryt, který byl připravený pro ukázku – figurant v rouře pod sutí. Do roury foukalo takže se pach hromadil na opačné straně, než ze které bylo možné se do roury dostat. Dupča mile překvapila, když tuhle zapeklitost vyřešila.
Oblíbencem dne se stala malá Meggi, která nadchla přihlížející svou mrštností, hrdinkou dnebyla Airrinka, která v sutině skákala po třech nožkách (stále nemá zahojenou rozřízlou tlapku z minulého výcviku).
Páteční odpoledne nám překazil déšť. Po obědě jsme zůstali v penzionu a pustili se, jak je obvyklým zvykem, do hraní Aktivity. Nápověda pro příště – až bude Evča klečet, hladit imagináční zvíře po zádech a pusinkovat ho, tak předvádí miláčka. Jindra umí nakreslit ukázkovou sešívačku, jen Evča to v tý čmáranici nevidí.

SOBOTA
V sobotu ráno jsme opět vyrazili do areálu osramu najít další možné úkryty v sutině a ještě trochu potrápit psiska. Tentokrát s námi jela nová směna hasičů. Ve svém volném čase se ale přidali i ti, kteří mohli trávit čas úplně jinak. Ochotně se nám schovávali, mrzli ve sklepech nebo skákali přes pytle harampádí a nechali na sebe psiska štěkat, přestože to některým asi nebylo úplně příjemné. Díky ochotnosti hasičů měl trénink rychlý spád a my stihli několik kol. Dupču jsme potrápili hlavně se spodními úkryty, kdy musela vyhodnotit průvan a osmělit se nad dírami, aby byla schopná označit přesnou díru, ve které byl schovaný figurant. Odměnou jí pak byla Lucka schovaná v hromadě plechů, přes které se za ní drala s vervou jí vlastní.

Hrdinou dne byl Atrey, který musel chudák jen přihlížet z auta. Kvůli přetrhaným vazům v kolenu musí být v klidu.
Na odpoledne byla v plánu ukázka slaňování se psem. Kromě hasičů ve službě se přišli podívat i ti, kteří měli volno. Dokonce nepřišli sami, ale i s partnerkami nebo dětmi. Slaňoval Franta s Bakem – pro ně, pro mazáky to byla brnkačka. Svou práci předvedl i Martin s Bárou. A pak jsme dostaly šanci i Staša a já. Ani Dupča ani Engi nijak neřešily, že byly v postroji vyzvednuty do výšky. Z hasičské plošiny byl parádní výhled a dokonce ani já, jsme se ve výšce nebála. Během slaňování museli hasiči odjet na zásah. Ti, kteří s námi mohli zůstat se nám schovali pod sníh a umožnili nám tak vyzkoušet si něco nového. Podle původního plánu měl být po lavinách konec. Ale nějakou dobrou duši napadlo, že bychom si mohli jít ještě zahledat do polygonu (na půdě mají postaveny simulace různých prostorů, situací a trénují si pohyb a chování v různých neznámých prostorech, do toho si pouští různé zvuky, kouř, stroboskop apod.).

Dostala jsem, jen tak mezi řečí, nabídnuto, že bychom si mohli obléknout „převlečníky“ a zkusit si trasu projít. Kdo mě zná, už ví, že jsem se na nabídku chytla. A ještě do akce zblbla Evču a Lucku. Oblékly jsme se do uniforem, na hlavu dostatly ty jejich těžký kokosky (já ještě na vyzkoušení zamlženou masku, přes kterou opravdu není vidět a ještě se v ní hodně špatně dýchá), rukavice a holky tak to projděte, držte se u země, držte se při sobě a ukažte co umíte. S maskou se plazilo opravdu špatně, nic jsem neviděla. Pomalu jsme procházely trasu, přelézaly pneumatiky, proplétaly se mezi kabely, protahovaly se mezi paletami, hledali dveře, figuríny, proskakovaly oknem a vykopávaly dveře. Evča nás vedla (měla cyklistickou helmu takže viděla, my měly kokosku naraženou až na nos takže jsme neviděly), řvala na nás, že jsme pomalý. Ostatní nás pozorovali z výšky termokamerou a fotili. Dokonce nám pustili stroboskop – to bylo něco na mojí migrénu, naštěstí ho po chvilce vypnuli. Největším zážitkem byla vypolstrovaná roura – dlouhá a úzká tak akorát aby klaustrofobikovi vyvolala záchvat. První šla Evča, něco v rouře přelezla, odrazila se od překážky a plazila se dál. Za ní Lucka volala, že tam něco leží – Evča na ní zařvala „pojď, to je dobrý, to jsou jenom sítě!“. Já na něco narazila, jako jediná jsem si mohla posvítit tak řvu na holky „to je v pohodě, to je jen další figurína“. Klekla jsem na ní a lezla dál. Až když jsme vylezly, zjistily jsme, že sítě nebo figurína byl hasič Onřej. Chudák – pěkně jsme ho pošlapaly. Podle něj je to ale v pořádku, prý už děti má 🙂
Pro velký úspěch jsme si s Evčou daly druhé kolo. Tentokrát v doprovodu Martina a Jindry. Jindra měl navíc „dejchák“ a Evča měla statečně po celou dobu zamlženou masku. Já jí měla na starosti. A starosti jsem si o ní opravdu dělala, když jsem věděla, jak špatně se v masce dýchá. Pořád jsem na ní volala zda je v pořádku a dělala spojku mezi prvním Jindrou, nemohoucí Evou a posledním Martinem. Zážitek s vypolstrovanou rourou měl tentokrát Jindra, který při výlezu z roury trefil „dejchákem“ figuranta do ramena. Ale možná i do hlavy. Když si děti dohrály byla venku už tma a celá posádka byla pryč – všichni odjeli na výjezdy.
Po náročném dni byl sobotní večer už jen odpočinkový a šlo se poměrně brzo spát.

NEDĚLE
Po nedělní snídani a rozloučení s Luckou W. a hasiči jsme vyrazili na krátké plošné vyhledávání. Každý si udělal jedno kolo pro radost a pak už rychle domů. Na někoho čekali povinnosti, na jiného manželka a děti. Na mě Martin s narozeninovým dárkem – už se těším na léto a náš výlet do Rakouska 🙂

Velké poděkování patří oběma Luckám za skvělou organizaci a všem hasičům, kteří se nám tak ochotně věnovali. Připravili jste nám skvělý víkend 🙂

Postřehy z víkendu
při požáru se držet u země
hořící olej na pánvičce nehasit pod tekoucí vodou
stroboskop mi opravdu nedělá dobře
Jindra je pěknej vánoční dáreček
a Dupča mě moc mile překvapila
Z výcviku bude spousta pěkných fotek a video. Za pár dní snad bude vše k dispozici.
FOTKY OD HASIČŮ BRUNTÁLU 
VIDEO - internetová TV Moravskoslezského kraje
Článek na stránkách města Bruntál
FOTKY OD MARTINA 
FOTKY OD ŠTĚPÁNA MIKULKY
Z bruntálského deníku 1 
Z bruntálského deníku 2
Foto + video

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.