Výcvik v Červené Řečici

Kdy: květen 2009

Když mi Magdaléna v pondělí posílala pozvánku od Evy a Jindry na společný výcvikový víkend bylo jasný, že je to nabídka s velkým N a taková se prostě neodmítá. V plánu bylo všechno – trénink sutin, ploch, noční vyhledávání, překážkya pro odvážné i vodní vyhledávání. V plánu toho bylo opravdu hodně a tak těšení se bylo velké. Snažily jsme se nepodcenit přípravu a sbalily jsme si opravdu hodně věcí – poučeny Svojanovem, vzaly jsme i cestovní ledničku, aby maso vydrželo co nejdéle. První zážitek byl hned v Jinočanech – jak všechny věci a 2 psy naložit do kufru Opičky (Opel Corsa). Nakonec se vše Martinovi povedlo naložit a my mohly vyrazit směr Želiv a Červená Řečice. Ubytování v podnikových chatkách bylo luxusní – obývák, 2 ložnice, kuchyňka, koupelna (s možností omýt se jen v lavoru – sprcha chyběla takže další velký zážitek) a hlavně plně funkční lednice i s mrazákem. Takže lednici jsme táhly zbytečně, měly jsme raději vzít vodu protože v chatce netekla pitná voda. Poznatek pro příště – myslet i na pitnou vodu.

Prodloužený víkend jsme zahájili výcvikem na zámku v Červené Řečici. Eva s Jindrou si nás vzali do parády a snažili se nás přiučit novým věcem – ať už šlo o figurování nebo o práci našich psů. Musím podotknout, že Eva má úžasný odhad na to, co naši psi zvládnou a co ještě ne, co je potřeba do tréninku vložit a co raději zatím vynechat a že nám opravdu nedala nic neodpustila (prý na únavu ještě nemáme nárok, když jsme ještě pořádne nic neudělaly 🙂 ). My jim na oplátku s chutí figurovaly. Při schovávání se bylo občas lepší kolem sebe moc nekoukat – člověk si pak nepředstavuje, co všechno kolem něj leze, když leží pod mokrýma matracema, ve skříni, pod stoly, ve starém autě, ve vlhkém sklepě nebo když v noci čeká kdo ho přijde zachránit.

Sobotu jsme s Madlou začaly ranní stopou na louce a těšily jsme se na další výcvik. Velký omyl – výcvik nebude, půjdete s ostatníma na Závod o modrou stuhu. No tak teda jo, nechaly jsme se přemluvit. A dobře jsme udělaly. Závod byl perfektně vymyšlen a připraven. Šli jsme cestou kolem řeky Želivky a na sedmi stanovištích plnili různé úkoly s prvky záchranářského výcviku, znalostí ze zdravovědy (tady jsme se opravdu předvedla 🙂

1. stanoviště – v lomu najít osobu + prokázat, že se pes nebojí ohně. Hodnotila se práce psa, psovoda, práce s vysílačkou (Háňa se moc nepředvedla).

2. stanoviště – běh do kopce na čas, najít správnou stuhu, nahlásit, co vidím. Oběšeného cyklistu – trochu šok po tom sprintu do kopce. Hodnotila se rychlost a reakce (identifikace nálezu, zhodnocení situace, kam zavolám).
3. stanoviště – pes jel ve člunu s cizím člověkem. Pro Dupču premiéra.
4. stanoviště – aport psovodovy boty Asi ta moje bota dost smrděla, když přinesla jinou
5. stanoviště – jízda v zahradním kolečku a reakce na krávu (Květa si nasadila na hlavu masku krávy a ještě na nás halekala – trochu divná kráva).
6. stanoviště – překážky. Pohyblivá kladina, tunel, skok daleký, vysoký, áčko.
7. stanoviště – v kravíně a na dvoře najít 1 osobu. To byl opravdu pořádná porce. Objekt to byl neskutečně velký. Ale Dupča se s tím suprově poprala a mile mě překvapila. Kravín proběhla a zjistila rychle, že tam nikdo není tak se šla podívat ven. Než jsem se zorientovala, kde venku je už hlásila nález. Našla Bohouška a vehementně mi to dávala najevo. Pašák 🙂

Poslední disciplínu jsme měly za sebou a čekaly jsme, jak se s úkolem popere Madlen s Máří. Tiše jsme seděla a čekala až se Máří ozve – paráda i Máří našla. A máme to za sebou obě. S úsměvem už jsme jen čekaly na Evu a Jindru abychom mohli společně vyrazit domů. Večer proběhlo vyhlášení.

Kategorie A – začátečníci 

1.místo já + Dupi Dup Nirreterrit
4. místo Magdaléna + Corpus Delicti Nirreterrit 

Kategorie B – pokročilí
 

1.místo Jindra + Atrey Artemis Terra
2.místo Eva + Vanda Anisok
5.místo Eva + Airra Artemis Terra 

Večer jsme zakončili nočním vyhledáváním a úplně mrtví jsme dorazili do chatky. Neděli jsme si proto udělali pohodovou – žádné brzké vstávání na stopy, ale pořádně se vyspat a v klidu na snídat. Po obědě jsme naposledy vyrazili na zámek do Červené Řečice a tentokrát si vyzkoušeli hledání ve sklepě. Svým začátečnickým pohledem jsem viděla zlepšení proti pátečnímu hledání tak snad to není jen můj dojem.

A pak už jen hurá domů – Madla si za tenhle víkend vysloužila pořádnýho pašáka – odřídila cestu tam i zpět a dokonce i cestu přes Prahu do Liberce. A to už něco znamená 🙂


Tak přátelé – těším se na příště, bylo to moc fajn

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.