O víkendu jsme byli složit zkoušku ZVOP v Martínkovicích u Broumova na statku u Ivany Horské. Ivana nám zařídila ubytování v nedalekém penzionu. Ty naše pohledy při příjezdu do penzionu, ty se měly zvěčnit. Během cesty jsme volali, že přijedeme hodně pozdě, ale že určitě přijedeme. Ve 23h, v dešti a bouřce jsme dorazili. Paní nám mezi dveřmi řekla „Kam já vás jen dám“ a my na to, že máme přece zamluvený pokoj pro 3, s kuchyňkou, koupelnou a wc. A paní nám s úsměvem odvětila, že v tomhle pokoji už spí dvě dámy a že by si tedy jedna z nás mohla jít lehnou k nim. Naše nechápající výrazy asi nepřehlédla. Nakonec ubytovala Filipa u kulečníku a nás dvě v ložnici. Když jsme s Ilčou nešťastně ležely v posteli, říkaly jsme si, že pro někoho je tohle spaní, ve staré ložnici romantika. No jo, ale pro někoho jiného zážitek, na který hned nezapomene 🙂 I přes prvotní zděšení a zklamání jsme z Martínkovic odjížděli spokojení.

V sobotu ráno nám Filip s Wandou drželi při zkouškách palce, po zkouškách se odebrali na výlet lovit kešky. My dvě jsme na farmě zůstaly a užívaly si povídání s ostatníma kraťandářema a školení. Nutno uznat, že Ivana má ovce HODNĚ sportovně založené. Když se psům podařilo je vylekat utíkaly opravdu závratnou rychlostí schovat se do bezpečí. Nám, dvounohým, tak nezbývalo nic jiného, než sprintovat za stádem. Obdivuji speciálně výkon pana rozhodčího, který takhle vytrvale sprintoval celý den. Občas jen prohlásil „Boříku, jdi mě prosím tě vystřídat, ze mě už stříká sádlo“. Spousta psů byla u ovcí poprvé v životě, někteří si počínali opravdu dobře. Pan rozhodčí ocenil zvláště výkon Lexiho (Alex Golden Dream Flying Ear) a naší Dupi. To mě opravdu velmi mile potěšilo.

Sobotu jsme zakončili ulovením kešky u kostela v Broumově a večeří v Hotelu Praha v Broumově, kde točili lahodnou Plzeň – to jsme se cítili jako doma 🙂

Protože je Filip kluk vynalézavý a studovaný 🙂 sbalili jsme si v neděli věci a vyrazili s psíma holkama do ZOO ve Dvoře Králové. Vstup pro studenta za 95,- a pro psa za 30,- o tom se mi tedy nesnilo. Cíl naší návštěvy byl jasný – připravit pro psy socializační odpoledne. Všude spousta lidí, dětí, kočárků a hlavně spousta nových zvířat. Když jsme šli kolem ptáků, plazů, hrochů a podobných, bylo vše v naprostém pořádku. Zádrhel nastal u kočkovitých a psovitých šelem. Dupi vytvořila komickou situaci před výběhem hyen. Hyena na obrázku se jí z dálky zdála podezřelá a tak začala pro jistotu štěkat. Tesa s Wandou se samozřejmě přidaly. A divadlo pro kolemjdoucí bylo na světě. Po jídle jsme se vydali, v rámci objevování nových situací, vláčkem na projížďku kolem výběhů nosorožců a zeber. Nosorožci jsou zřejmě již zvyklí na lidi a tak se schovávali ve stínu. Psa však zřejmě jen tak nevidí a tak se na nás chodili dívat, předváděli se a my tak měli skvělou podívanou.

Ze ZOO jsme si kromě nového zážitku přivezli i pár pěkných hlášek:

Ilča stojí se psama a kolemjdoucí se dívají na psy. Paní pronese: „To jsou ale pěkný pejskové a všichni stejný. Jen paní je jiná“.

Kolemjdoucí děti „Hele, to jsou hezký psi“ a zklamaně „Hm, ale jen Oříšky“. Tak jsme tam stáli, na vodítku tři Oříšky pro Popelku a smáli se.

Odpoledne v ZOO uteklo rychle, před zavíračkou nás ještě stihl spláchnout déšť. Chtěli jsme ještě vidět hrocha. Místo hrocha jsme ale viděli průtrž mračen. Zahájili jsme zběsilý útěk k autu a rychle domů. Cesta do Jinočan a dále do Plzně je dlouhá.