Výcvik

Postupem času pronikáme do tajů sportovní kynologie. Ve výcviku jsem stále velkým začátečníkem a tak se pomalu učím, co a jak. Pravidelně chodíme na cvičák v Praze 5 – Radotíně a v Letech. Na obou cvičácích se potkávám s partou zkušených lidí, od kterých můžu spoustu věcí omrknout.
Trénink stop je naší společnou oblíbenou činností. Škoda jen, že v okolí Jinočan nejsou příliš vhodné terény pro trénink. Do práce se hrne s chutí (někdy až moc velkou a ve zmatku dělá chyby) a nenechá si do toho ode mě moc mluvit, i když občas tu tendenci mám.

Za odměnu chodíme na trénink obran, i když už dnes vím, že Dupinčinou parketou je jiná disciplína. Po minulých zkušenostech postupujeme při tréninku opatrně. Raději se posunujeme malými krůčky než sedmimílovými kroky a pomalu tak zvyšujeme Dupčino sebevědomí a odolnost.

Mou další oblíbenou činností, na kterou se vždy moc těším, je záchranářský výcvik. Dupi se zdá velmi nadějná, na prvním výcviku okamžitě pochopila, co se po ní chce. Do vyhledávání se vrhá s chutí a vervou sobě vlastní. Je to pro mne vždy velký zážitek pozorovat, jak vyhodnocuje situaci, snaží se nalézt co nejvhodnější přístup k hledané osobě a jak potom nadšeně hlásí, že někoho našla. Díky kamarádům, kteří mají taky kraťandu jsem se dostala do skvělé party lidí ze ZBK Plzeňského kraje.

Občas si z legrace zaběháme agility v Praze-Motole. Je to pro nás odpočinková zábava, která Dupi hodně baví.