Letošní zima byla na mě opravdu už extrémně dlouhá a tak jsme se rozhodli, že se s ní už rozloučíme. A když rozloučit tak pořádně (to aby se už letos nevrátila) – lyžováním ve Francii. Dlouho jsme přemýšleli, kam pojedeme. Nakonec Jarda vybral malé středisko ve francouzských Alpách Puy Saint Vincent. Ubytování bylo skromné, leč nám unaveným stačilo. Výhodou (večer nevýhodou neb nebylo kam zajít na skleničku) bylo ubytování přímo na sjezdovce. Z hotelu jsme vyšli rovnou k lanovce a už se vezli z 1600 m.n.m výš. Počasí bylo parádní – objednali jsme si slunečno a teploty okolo 7°C a objednávka byla vyřízena kladně. Nic nám tedy nebránilo užívat si zimních radovánek. Pořád jsme si ale říkali, že „tomu něco chybí“.

Peťásku, Járo – sjezd na ježdíkách z 2250 m.n.m byl opravdovým zážitkem. Dlouho jsem se tak nezasmála a pořád ještě vidím, jak Peťásek vlítnul do sítě a slyším ten skútr na sjezdovce (haha, nenašli nás) 🙂

Týden rychle uplynul, se zimou jsme se rozloučili. Zbývalo ještě přivítat letošní jaro. Jeli jsme ho tedy hledat na jih. A skutečně jsme ho našli – v Marseille a Saint Tropez.

Po osmi dnech jsme se už těšili domů – Jará s Dájou na Maiďáka (kocour, který byl původně kočka Maida), Martin a já na Dupinku a Peťásek – tak nějak celkově na Čechy (Francouzů už měl plný zuby) a na chameleony (jestlipak už Mařenka snesla vajíčka?).

Mezitím, co my jsme si užívali dovolenou, Dupinka si užívala týdenní pobyt v Liberci. Společnost jí dělala Máří a dohled nad holkama měla Madlen (Lubik si totiž taky užíval hor a sluníčka – vyrazil na lyžovačku do Itálie). Včera, když jsme Dupi přivezli domů tak mi šeptala, že to v Liberci bylo moc fajn – užily si s Máří spoustu zábavy i práce a nenudily se.

A hlavně – my viděli, jak si holky včera večer spolu hrály a to stálo za to tentokrát jet na dovolenou bez Dupi a nechat jí týden s Máří.

Magdaléno – Dupi děkuje za servis, posílá pozdravy a my děkujeme za hlídání. Rádi Vám to v budoucnu oplatíme 🙂