Žebrák a Točník 2008

V lednu jsme se rozhodly, že je na čase někam vyrazit na výlet. Po Vánocích člověk tak zpohodlní a nikam se mu nechce chodit. Bylo na čase to změnit. Výlet jsme plánovaly pečlivě několik dní dopředu a bylo jasné, že cíl musí být dostupný pražské i plzeňské sekci výpravy. Volba byla jasná, na půli cesty jsou hrady Žebrák a Točník a tak jsme jednu lednovou sobotu vyrazili. Z Prahy se řítily 2 posádky. Inkou jsem jela já s Dupi a Bája (zatím bez psa, Matylda se narodila až 3 měsíce po výletu), Fiatem jela Zuzka s Barunkou a jejich psi – Beeba a Kasíno. Z Plzně nám jela naproti Ilča, Milan, Monča a Tesinka.
Výlet to byl co do počtu kilometrů krátký neb na čas dlouhý. Dlouho jsme se neviděli a bylo nutné probrat, co všechno se za tu dlouhou dobu stalo. Milan má náš obdiv, že to naše nekončící štěbetání ve zdraví přežil. Cesta na hrad vedla kolem ohrady, ve které byly ovce a kozy – to bylo něco pro psy a pro fotografy. Ale to hlavní pozdvižení přišlo až na Točníku – hrad je momentálně v rekonstrukci a tak ho hlídá obrovský kozel. Ne pes, kozel. Pod hradem je pro změnu medvěd. Mají to jištěný ze všech stran :)
Z Točníku jsme přešli na Žebrák, kde nás čekal skvělý tréninkový terén – příkré dřevěné schody. Zprvu se zdálo, že to pro juniorky bude problém. Mýlili jsme se – Dupi ani Tesa se nezalekly ničeho.
V pozdním odpoledni bylo na čase vydat se domů. S Bájou jsme si ještě pěkný den prodloužily – večer nás čekalo posezení v hospodě s naší silvestrovskou partou.