Výcvik v Plzni, srpen 2009

Kdy: 28.-30.8.2009

Cvičenci:
Eva + Enucha a Airra
Magdaléna + Máří
Míša, Filip, Vítek + Wanda a Bria
Jindra + Atrey – kluci nakonec nedorazili, zradilo je auto
já + Dupča

Poslední srpnový víkend jsme věnovali společnému výcviku aneb připraveným štěstí přeje a tak trénujeme, jak jen to je možné. Opět pod vedením naší Evči jsme se tentokrát pustili do hledání v lesích okolo Plzně. Páteční noční trénink jsme vyměnili za grilování. Přidala se k nám i Ilča s Tesinkou a Chilli. Novou malou posilou. Večer bylo příjemně teplo a tak jsme seděli do pozdních hodin venku a sdělovali si novinky z prázdnin, které byly letos opravdu hodně nabité.

 

V sobotu dopoledne jsme se rozdělili na 2 skupiny. Amoníci vyrazili na kamarádovu svatbu a my si čekání na jejich návrat zpestřily pobytem u Amoníků na chatě a vyhledáváním v lese. Eva nás v tom vedru moc nešetřila a honila nás přes údolíčka nahoru a dolů. Čubiny pracovaly s chutí, i když ke konci už na nich byla znát únava. Pro Dupuli a Máříka si Eva vymyslela novinku. Poslala mě ať jdu hledat Madlu a pak od Madly vypustím Dupi s povelem hledej a nechám jí pracovat. Dupi nasála a vyrazila hledat další ztracenou osobu. Běhala ve velkých kruzích a já nabývala dojmu, že cítí spíš nějakou srnku než Evinu. Pak jsem Evu zahlídla – nebyla nijak obtížně schovaná, prostě stála opřená o strom. Ťukaly jsme si s Madlou na čelo, proč Dupi tak zmateně pobíhá a neoznačí Evu. Pak mě napadlo, že by to přeci nebyla Eva, kdyby nevymyslela něco extra, že tam určitě nestojí jen tak, že musí být ve výšce. A taky že jo. To byla velká novinka a pro lepší zapamatování jsme to Dupče v posledním kole zopakovaly. Zajímavá zkušenost, co taková výška se psem udělá – kruhy, ve kterých Máří s Dupi běhaly se postupně zmenšovaly až holky běhaly kolem jednoho stromu a nakonec zvedly hlavu a začaly štěkat. Pro naše profesionálky tohle nebyla žádná těžká schovka, to snad nemusím ani říkat :)
Sobotní odpoledne mělo jasný scénář – procházka krásnou Plzní, oběd, shopping a hlavně holčičí povídání o holčičích věcech :)

Příjemně odpočaté jsme se vrátily domů. Společně s Filipem a Wandou jsme vyrazili na noční výcvik v lese kousek od Plzně. Ilča se tam prý chodí s Tesinkou procházet. Přes den je to les určitě moc krásný, ale po setmění se mění v hrůzostrašné místo. Jestli jsem se někdy bála, tak nevím, co jsem cítila v sobotu v noci v tomhle lese. Jak se pojmenuje pocit horší než strach? Pořád jsme se ujišťovala, že se nám nic nestane, protože kdo by tam proboha v noci co pohledával. Ale i tak jsme do lesa nešla sama, seděly jsme s Madlou kousek od sebe a čekaly na Enušku až nás najde. Evi, kup už ty nový rolničky, protože „tiché“ čekání je neskutečně dlouhý.

 

Musím pochválit Wandu, na kterou se často zapomíná a často jí Filip vytýká, že není jako boxer. Filipe není, ale když jí podpoříš a bude vědět, že z ní budeš mít radost, vleze kvůli tobě klidně i do neprůstupného maliní a vyštěká figuranta sebejistě a hlasitě. Jediná Wan se s tímto úkolem poprala svědomitě. Zato Máří s Dupi si začaly vymýšlet. Jako by Má věděla, že po vyštěkání a odměně půjde do auta. Naznačila, že půjde jako Wanda skrz roští, v poslední chvíli si to rozmyslela a křoví začala obcházet aby si užila delší hledání a nakonec suverénně zalezla po cestičce k Filipovi. Smály jsme se, jak je mazaná a že nejvtipnější by bylo, kdyby to Dupi udělala stejně. Ty dvě si to snad stihly pošeptat a situace se opakovala. V autě se nám pak jistě smály, jak nás mají na háku :)

 

Nedělní výcvik proběhl v sutině v Hájích, kam za námi na chvilku dorazili i Helča s Jardou. Chtěli nás ještě pozdravit před tím než Helča porodí. Krásná budova se spoustou místností a spoustou spodních úkrytů nás lákala už od jara. Výcvik jsme zaměřili na hledání spodních úkrytů – škoda jich nevyužít. Čubiny si s tím poradily každá po svém. Výmarky bez problémů – jsou to ostřílené záchranářky. Dupi bez větších chyb – Jindra jí to před létem dobře vysvětlil, Wanda předvedla krásný výkon, takže se jí to od červnových zkoušek asi pěkně rozleželo v hlavě a Máří si tak trošku vymýšlela.
Zážitkem dne byl Briin kouzelnické vystoupení – aneb zmizení náušnice za 2 vteřiny. Při vyhledávání měla takovou radost, že mě našla a musela mi prostě olíznout celý obličej. Najednou jsem zaslechla hlasité polknutí a zacítila zatahání za ucho. Zjištění, že nemám náušnici a že jí Bria spolkla mě nutila střídavě se smát a divit se, jak to mohla tak rychle zvládnout. Naštěstí zabral zázračný nápoj – 3% peroxid vodíku (prodejný v lékárně, s koncentrovanějším to raději nezkoušejte). Bria se pozvracela a ztracená náušnice byla na světě.

 

Neděli jsme zakončily obědem na Sulkově a návštěvou u Ilči. Pak už jsme ale pospíchaly domů. Magdaléna měla před sebou ještě dlouhou cestu do Liberce.

Perličky víkendu:

• Magdaléna zvládla řídit přes centrum v pátečním provozu - jely jsme kolem Hradu aby z toho alespoň něco měla :)
• Víťa už leze po kolenou nesmírnou rychlostí a suverénně se umí postavit
• Bria už velikostně dohnala kraťandy, na výmarky jí ještě kousek schází
• labutě a čápi jsou neskutečně krásní ptáci - viděli jsme je u Amoníků na chalupě
• a naše kolegyně Monika má od neděle syna, po 11 hodinách na sále se narodil císařským řezem Patrik :)