Expedice Apalucha - Pec pod Sněžkou 13.12. - 16.12.2007
Místo konání: Pec pod SněžkouVýzkumný tým:
- Anička + Domino
- Reny + Terra
- Madla + Máří
- já + Dupi
Smysl výpravy: Užít si předvánoční čas v klidu a dobré náladě, uniknout předvánočnímu šílenství, které začíná neúměrně narůstat a zjistit, zda je smích skutečně zdravý.
Abychom si klid užily co nejdéle, vypravily jsme se tentokrát již ve čtvrtek a prodloužily si tak víkend. Cestou do Semil ještě s Reny kupujeme pár nezbytných drobností a hurá vstříc novým zážitkům. V Semilech jsme naložily Aničku a Magdu (Luba a paní Jakubů si tuhle podívanou nemohli nechat ujít) a vydaly se směrem do Pece.
Rychle jsme se vylodily, vynosily věci z auta a zasedly v kuchyni ke stolu. A teď to začalo – rozbalování dárků, povídání, vaření jídla, povídání, večeře, povídání, pití, povídání… Čas rychle plynul a v pozdních nočních hodinách jsme se konečně odebraly do pokoje.
Pátek jsme začaly velkou snídaní a po snídani se vydaly na procházku podél Zeleného potoka na Jelení louky. Na mou otázku, zda smíme dovnitř se čtyřmi psy paní odpověděla velmi vstřícně, že samozřejmě smíme. To ještě netušila, že se nám v restauraci natolik zalíbí a že budeme odcházet ne jako dámy, ale jako chytré horákyně. Oběd na Jeleních loukách se protáhl do večeře a od večeře do pozdních nočních hodin. Celá akce byla VELMI neplánovaná, o to byla povedenější a povedená byla i cesta lesem domů. Holky – já už nemohla – od smíchu mě už bolelo břicho.
Sobota se nesla v klidnějším duchu. Po snídani výlet podél Modrého potoka do Obřího dolu. Z Obřáku jsme chtěly vyšlápnout k chalupě Na Výsluní. No co, vždyť to je jen 19 minut pěšky. To jsme ale nevěděly, že to je myšleno v létě. V hlubokém sněhu jsme nahoru šlapaly dobrých 50 minut. Smích se pomalu vytrácel a přecházel do mlčení. Hlavně Reny ztrácela slova a to nevěstilo nic dobrého. Konečně jsme dorazily do chalupy. Po rychlém občerstvení následoval rychlý sestup neprostupným terénem. V půlce cesty jsme to musely obrátit neb Reny ztratila na stráni před občerstvením mobil. Našla ho Madla. Čekal nás soutěžní večer – Scrabble a bowling.
Neděle byla čistě výletním dnem. Naplánovaná trasa měla jasný cíl – Sosnova farma, kde jsme chtěly ochutnat domácí mléčné výrobky. Ovšem i do Pece dorazil předvánoční chaos a přípravy. Farma měla zavřeno z důvodu rekonstrukce. Škoda.
Závěrečné zhodnocení zjištěných poznatků:
Smích musí být rozhodně zdravý - to bychom se jinak nesmály non-stop. A jestli je pravda, že smích prodlužuje život tak myslím, že jsme si ho prodloužily o pořádnou řádku let. Co myslíte?
Abychom si klid užily co nejdéle, vypravily jsme se tentokrát již ve čtvrtek a prodloužily si tak víkend. Cestou do Semil ještě s Reny kupujeme pár nezbytných drobností a hurá vstříc novým zážitkům. V Semilech jsme naložily Aničku a Magdu (Luba a paní Jakubů si tuhle podívanou nemohli nechat ujít) a vydaly se směrem do Pece.
Rychle jsme se vylodily, vynosily věci z auta a zasedly v kuchyni ke stolu. A teď to začalo – rozbalování dárků, povídání, vaření jídla, povídání, večeře, povídání, pití, povídání… Čas rychle plynul a v pozdních nočních hodinách jsme se konečně odebraly do pokoje.
Pátek jsme začaly velkou snídaní a po snídani se vydaly na procházku podél Zeleného potoka na Jelení louky. Na mou otázku, zda smíme dovnitř se čtyřmi psy paní odpověděla velmi vstřícně, že samozřejmě smíme. To ještě netušila, že se nám v restauraci natolik zalíbí a že budeme odcházet ne jako dámy, ale jako chytré horákyně. Oběd na Jeleních loukách se protáhl do večeře a od večeře do pozdních nočních hodin. Celá akce byla VELMI neplánovaná, o to byla povedenější a povedená byla i cesta lesem domů. Holky – já už nemohla – od smíchu mě už bolelo břicho.
Sobota se nesla v klidnějším duchu. Po snídani výlet podél Modrého potoka do Obřího dolu. Z Obřáku jsme chtěly vyšlápnout k chalupě Na Výsluní. No co, vždyť to je jen 19 minut pěšky. To jsme ale nevěděly, že to je myšleno v létě. V hlubokém sněhu jsme nahoru šlapaly dobrých 50 minut. Smích se pomalu vytrácel a přecházel do mlčení. Hlavně Reny ztrácela slova a to nevěstilo nic dobrého. Konečně jsme dorazily do chalupy. Po rychlém občerstvení následoval rychlý sestup neprostupným terénem. V půlce cesty jsme to musely obrátit neb Reny ztratila na stráni před občerstvením mobil. Našla ho Madla. Čekal nás soutěžní večer – Scrabble a bowling.
Neděle byla čistě výletním dnem. Naplánovaná trasa měla jasný cíl – Sosnova farma, kde jsme chtěly ochutnat domácí mléčné výrobky. Ovšem i do Pece dorazil předvánoční chaos a přípravy. Farma měla zavřeno z důvodu rekonstrukce. Škoda.
Závěrečné zhodnocení zjištěných poznatků:
Smích musí být rozhodně zdravý - to bychom se jinak nesmály non-stop. A jestli je pravda, že smích prodlužuje život tak myslím, že jsme si ho prodloužily o pořádnou řádku let. Co myslíte?
