LVT Svojanov 8. - 16.8.2009
Naše táborová parta
Anička + Domíno, Čaky
Reny + Terra
Madla + Máří
Evička + Zaira, Arwen
Dája + Elfík, Lenny
Bejzi, Václav + Fajny, Brixa
Libor + Hupi
Káťa + Folly
Martin, Lubik, Pítr
Anička + Domíno, Čaky
Reny + Terra
Madla + Máří
Evička + Zaira, Arwen
Dája + Elfík, Lenny
Bejzi, Václav + Fajny, Brixa
Libor + Hupi
Káťa + Folly
Martin, Lubik, Pítr
Na výcvikový tábor jsme již tradičně vyrazily v naší holčičí-psí partě. Cílem pobytu nebyl jen výcvik, protože i když se pohybujeme mezi psy, jsme i tak rády za ženy – ne za jeskynní ženy a tak jsme společný čas trávily po holčičí způsobu. Kromě výcviku jsme toho stihly hodně – výlety do blízké Moravské Třebové, čtenářský kroužek u chatek, kosmetickou chvilku, kdo byl unavený a chtěl odpoledne spát, klidně mohl neb si umíme vyjít vstříct a jsme tolerantní, volný čas jsme trávily hraním Activity a strhly ke hře spoustu dalších přátel. A tak nám příjemně utíkal čas. Že život není jen o psech je jasné a tak večery patřily hlavně posezení u ohně nebo u kiosku s ostatními účastníky a povídalo se do časných ranních hodin. Naše čuby byly tolerantní a trpělivě snášely naše pozdní příchody.
Ze psích aktivit toho bylo opravdu hodně, co jsme si mohli vyzkoušet – Stáňa coby organizátorka vše do detailu naplánovala a za to jí patří velké poděkování. Zpočátku všichni chodili na všechny výcviky a na některé sporty dokonce dvakrát denně. S přibývajícími dny a ubývající energií už bylo na trénincích volněji a vše se přizpůsobovalo unaveným psům.
Ve čtvrtek za námi dorazil Martin a Lubik – už se nebojí přidat se do party kynologů :) a v pátek jejich řady posílil i Pítr, který už se určitě těšil na víkendový výcvik s Terrou. V sobotu večer za námi dorazili i J.R. a Sueelin – Honza a Lenka Šettnerovi aby se s námi podělili o zážitky z jejich tábora. A tak jsme využili situace a domluvili se na návštěvě v jejich novém domku (ranči Southfork) u Moravské Třebové, kde mají jejich chlupáči k dispozici parádní zahradu, kterou si náležitě užívají.
Agility
Pod vedením Bejzi jsme se snažili zdokonalit svoje hop-hop-nahoru-skrzzzzz-levá-kruh. Bejzi nás rozhodně nešetřila a tak jsem nejednou odcházela z placu s pocitem, že jsem úplně marná. Několikrát nám Bejzi půjčila Fajnyho abychom si s ním zaběhaly, protože ona už mu teď nestíhá. Zážitek řídit formuli 1 si mohla vyzkoušet Madla, Evička a Dája. Já si zase užívala parádní podívanou, jak se holky popraly s nelehkým úkolem.
Obrany
Oblíbenost obran mezi majiteli neslužebních plemen se od předloňského Svojanova hodně zvýšila a tak nám letos figurovali Václav, Libor a Jarda. Kluci si dali záležet a pečlivě se nám všem věnovali, i když to s některými psy určitě nebylo lehké. Velkým zážitkem byly nedělní obrany – Magdaléna s Máří si šla na procházku lesem a najednou na ní zpoza stromu vybafl Libor, že chce prachy, do toho se přidal Václav a teď se Máří předveď. Máří kousala jako o život a s daleko větším zápalem než na place. To nadchlo Petra a tak na druhé kolo vytáhl Terru taky na lesní dobrodružství. Situace se opakovala: hluk-dej sem prachy-co tu děláš-pomoc-to je pašák. Terra byla o hodně žhavější než na place. Výcvik obran jsme měli zpestřený i o tzv. uličku, kdy figurant probíhá mezi psy, kteří s náhubkem vybíhají za figurantem. Dalším dobrodružstvím byl noční přepad. S Dupi jsme si šly na rádoby noční venčení, když v tom začala ve tmě tušit něco nepříjemného. Svým chováním to dala dokonale najevo, ale nezačala zběsile štěkat. V tom se za mnou objevila partička pobudů, že prý chtejí vědět, kolik je hodin a jestli by náhodou nemohli jít se mnou. Dupi byla ticho, ale byla stále ve střehu.
Poslušnost
Cvičila se organizovaně pod vedením několika zkušených kynologů. Cvičila se neorganizovaně průběžně celý den, vždy když měl někdo chvilku volna. My si daly párkrát soukromou lekci, kdy nám Anička s Domínkem ukázala nové triky. Jen jsme žasly, jaký udělala pokrok a jak moc se Domíno zlepšil. Soukromé hodiny poslušnosti byly opravdu hodně zábavné – viz video, jak se snažím s Dupi plazit. Kombinace zbrklosti psa a psovoda úspěchů moc nepřinese, ale pocvičí bránice přihlížejících :)
Coursing
Jak říká Madla sport pro primitivy. Prostě vypnout mozek a běžet za střapcem. Sport, který Terru a Dupi moc nenadchl. Jaksi nepochopily, proč se za tím mají hnát. Zato sport jako stvořený pro Máří a Elfíka, kteří s velkým nadšením a tryskovým tempem střapec pronásledovali. Oba si dokonce v nedělním závodu vybojovali pěkná umístění.
Flyball
Týmový sport, který určitě stojí za to alespoň jednou vidět. Výcviku jsme se zúčastnily jako držičky bočnic překážek a to si myslím, že pro letošek stačilo. Třeba příští rok nastoupíme i se psy :)
Dog frisbee
Zábavný sport, o kterém nám prvně rozšířila znalosti hlavně Dája s Evičkou jsme si mohli taky vyzkoušet a tak jsme se jedno odpoledne přišly učit házet disky.
Stopy
Na ranní stopy jsme odmítly chodit – chyběl nám morál, který by nás vykopal před šestou z postele. Naštěstí pro nás několik dní vždy ráno pršelo a my tak mohly jít na stopu i před polednem, protože tráva byla stále ještě mokrá. Tentokrát jsme se zaměřily na cizí stopy neb je potřebujeme trénovat na zkoušky, která nás čekají na podzim. Ochotně nám s nima pomáhala Anička, Evča i Libor. Schovávali se nám pod celtu, nechali po sobě Dupi a Máříka šlapat a sdíleli s námi radost z pěkného označení figuranta. Jednu pěknou stopu si s námi vypracovala i Reny s Terrou. Anička nám ukázala, jak malá Čakyna s chutí stopuje a jak jí na konci stopy nemůže dostat pryč :)
Záchranařina
Když už jsme se pustily do záchranářských stop, nemohly jsme s Madlou vynechat nácvik plošného vyhledávání. Po poradě s Evčou Vošmikovou, která nám zadala po telefonu úkol, jsme vyrazili do lesa. Madla s Martinem se mi ochotně schovávali a já střídavě vypouštěla Dupi s povelem hledej za jedním a pak za druhým figurantem. Cíl úkolu byl jasný – naučit psa odbíhat a pracovat samostatně i na velkou vzdálenost. Myslím, že se úkol celkem podařilo splnit. V dalším kole hledala Máří. Měla už o něco ztížené podmínky, ale poprala se s úkolem statečně a vždy přesvědčivě ohlásil svůj nález. Člověka až překvapuje, jak se čuby vypořádají s úkolem statečně a obratně, každá svým osobitým způsobem.
Agility
Pod vedením Bejzi jsme se snažili zdokonalit svoje hop-hop-nahoru-skrzzzzz-levá-kruh. Bejzi nás rozhodně nešetřila a tak jsem nejednou odcházela z placu s pocitem, že jsem úplně marná. Několikrát nám Bejzi půjčila Fajnyho abychom si s ním zaběhaly, protože ona už mu teď nestíhá. Zážitek řídit formuli 1 si mohla vyzkoušet Madla, Evička a Dája. Já si zase užívala parádní podívanou, jak se holky popraly s nelehkým úkolem.
Obrany
Oblíbenost obran mezi majiteli neslužebních plemen se od předloňského Svojanova hodně zvýšila a tak nám letos figurovali Václav, Libor a Jarda. Kluci si dali záležet a pečlivě se nám všem věnovali, i když to s některými psy určitě nebylo lehké. Velkým zážitkem byly nedělní obrany – Magdaléna s Máří si šla na procházku lesem a najednou na ní zpoza stromu vybafl Libor, že chce prachy, do toho se přidal Václav a teď se Máří předveď. Máří kousala jako o život a s daleko větším zápalem než na place. To nadchlo Petra a tak na druhé kolo vytáhl Terru taky na lesní dobrodružství. Situace se opakovala: hluk-dej sem prachy-co tu děláš-pomoc-to je pašák. Terra byla o hodně žhavější než na place. Výcvik obran jsme měli zpestřený i o tzv. uličku, kdy figurant probíhá mezi psy, kteří s náhubkem vybíhají za figurantem. Dalším dobrodružstvím byl noční přepad. S Dupi jsme si šly na rádoby noční venčení, když v tom začala ve tmě tušit něco nepříjemného. Svým chováním to dala dokonale najevo, ale nezačala zběsile štěkat. V tom se za mnou objevila partička pobudů, že prý chtejí vědět, kolik je hodin a jestli by náhodou nemohli jít se mnou. Dupi byla ticho, ale byla stále ve střehu.
Poslušnost
Cvičila se organizovaně pod vedením několika zkušených kynologů. Cvičila se neorganizovaně průběžně celý den, vždy když měl někdo chvilku volna. My si daly párkrát soukromou lekci, kdy nám Anička s Domínkem ukázala nové triky. Jen jsme žasly, jaký udělala pokrok a jak moc se Domíno zlepšil. Soukromé hodiny poslušnosti byly opravdu hodně zábavné – viz video, jak se snažím s Dupi plazit. Kombinace zbrklosti psa a psovoda úspěchů moc nepřinese, ale pocvičí bránice přihlížejících :)
Coursing
Jak říká Madla sport pro primitivy. Prostě vypnout mozek a běžet za střapcem. Sport, který Terru a Dupi moc nenadchl. Jaksi nepochopily, proč se za tím mají hnát. Zato sport jako stvořený pro Máří a Elfíka, kteří s velkým nadšením a tryskovým tempem střapec pronásledovali. Oba si dokonce v nedělním závodu vybojovali pěkná umístění.
Flyball
Týmový sport, který určitě stojí za to alespoň jednou vidět. Výcviku jsme se zúčastnily jako držičky bočnic překážek a to si myslím, že pro letošek stačilo. Třeba příští rok nastoupíme i se psy :)
Dog frisbee
Zábavný sport, o kterém nám prvně rozšířila znalosti hlavně Dája s Evičkou jsme si mohli taky vyzkoušet a tak jsme se jedno odpoledne přišly učit házet disky.
Stopy
Na ranní stopy jsme odmítly chodit – chyběl nám morál, který by nás vykopal před šestou z postele. Naštěstí pro nás několik dní vždy ráno pršelo a my tak mohly jít na stopu i před polednem, protože tráva byla stále ještě mokrá. Tentokrát jsme se zaměřily na cizí stopy neb je potřebujeme trénovat na zkoušky, která nás čekají na podzim. Ochotně nám s nima pomáhala Anička, Evča i Libor. Schovávali se nám pod celtu, nechali po sobě Dupi a Máříka šlapat a sdíleli s námi radost z pěkného označení figuranta. Jednu pěknou stopu si s námi vypracovala i Reny s Terrou. Anička nám ukázala, jak malá Čakyna s chutí stopuje a jak jí na konci stopy nemůže dostat pryč :)
Záchranařina
Když už jsme se pustily do záchranářských stop, nemohly jsme s Madlou vynechat nácvik plošného vyhledávání. Po poradě s Evčou Vošmikovou, která nám zadala po telefonu úkol, jsme vyrazili do lesa. Madla s Martinem se mi ochotně schovávali a já střídavě vypouštěla Dupi s povelem hledej za jedním a pak za druhým figurantem. Cíl úkolu byl jasný – naučit psa odbíhat a pracovat samostatně i na velkou vzdálenost. Myslím, že se úkol celkem podařilo splnit. V dalším kole hledala Máří. Měla už o něco ztížené podmínky, ale poprala se s úkolem statečně a vždy přesvědčivě ohlásil svůj nález. Člověka až překvapuje, jak se čuby vypořádají s úkolem statečně a obratně, každá svým osobitým způsobem.
Co říci závěrem?
Po 14-ti dnech na táborech jsem se docela ráda vracela domů. Teď už jsme však veškerý spánkový deficit dohnala a jela bych znovu. Takže přátelé - těším se na podzimní Svojanov, na kterém budou jen lidi, kteří tam mají být a které si budeme přát vidět a nebudeme v jejich foťáku spatřovat nebezpečí a jejich otázky nebudou myšleny dvojsmyslnně:)
