Záchranářský tábor 1. - 8.8.2009
Kdo všechno s námi byl: 
Vlaďka, Jarda + Borůvka a Afra
Monika, Petr + Betty, Cirda, Bad, Whitney
Vendulka, Ondra, Míša + Monty
Lucka + Terezka
Bufyna + Barry, Sheidy
Míša, Filip, Víťa + Wanda, Bria
Pavel, Patrik + Bold, Blesk
Šárka, Radek, Nikolka + Coulis, Gajina, Jack
Eva + Enucha, Airra
Týdenní pobyt ve Stéblové u Hradce Králové začal krásným slunečným dnem. Ubytovaní jsme byli na pozemku restaurace Macháč, kterou nám zajistili přátelé z pardubické brigády. Stanování na břehu pískového rybníka mělo jen jedinou vadu, avšak dosti velkou – majitele a personál restaurace Macháč – pobyt se nám snažili znepříjemnit jak jen to šlo a jedno vím jistě – už nikdy víc.
V plánu toho bylo hodně a tak kdo nelení, tomu se zelení. S výcvikem jsme začali hned v neděli ráno – s pardubickýma jsme se jeli podívat, kam všude můžeme na výcvik a pak s chutí do tréninku. V plánu bylo plošné vyhledávání v krásných borových lesích v okolí kempu. Nemohli jsme vynechat výcvik na pardubickém cvičáku. Zázemí na pardubickém cvičáku je obdivuhodné, krásná klubovna se sprchami, do kterých jsme mohli (velké vysvobození, když v kempu nám sprchu zamkli a odmítli nám vydat klíč), krásné překážky a obrovská plocha na cvičení.
Hlavním důvodem proč jsme jeli tábořit k písáku však byl vodní výcvik. Z naší brigády se mu usilovně věnoval Pavel s Boldem, kterým se trénink vyplatil a týden po táboře úspěšně složili zkoušku ZVP 1. My ostatní jsme spíše učili svoje pejsky plavat nebo s nimi jen dováděli ve vodě a vozili je na surfu abychom jim zpestřili den a trochu je v tom parnu ochladili. Na pár odpolení za námi dorazili pardubičtí aby si zacvičili společně s Pavlem a připravili se na podzimní vodní zkoušky. Jedno odpoledne jsem jim s velkou chutí figurovala – byla velká zábava 2 hodiny předstírat, že neumím plavat a topím se :)
K večeru jsem vylezla z vody s pocitem, že strávit celé odpoledne ve vodě je to správný léto. Už dlouho se mi něco takovýho nepoštěstilo. Léto jak má být.
K večeru jsem vylezla z vody s pocitem, že strávit celé odpoledne ve vodě je to správný léto. Už dlouho se mi něco takovýho nepoštěstilo. Léto jak má být.
Na středu a čtvrtek za mnou dorazila Evča s holčičkama a tak jsme si udělali noční sutinový výcvik. Jeli jsme s Evou a holčičkama, Filipem a Wandou, Bufynou, Barrym a Sheidy do Pardubic. Objekt bývalých kasáren se stal útočištěm místních bezdomovců, kteří si svoje obydlí pečlivě označkovali. Za každým rohem se mohl některý z nich objevit a tak byl výcvik opravdu velkým dobrodružstvím. Zvláště pak, když mi Evča řekla ať jdu do prvního patra a tam se schovám do roury a čekám. No co bych ale pro Enuchu a Airru neudělala, šla jsem, ale byla ve mně opravdu malá dušička.
Po týdnu poctivého tréninku nás čekal víkend plný zkoušek. V sobotu nás nastupovalo 9, úspěšní byli však jen 2. Teplý den a únava po celém týdnu asi sehráli svou roli, že výkony nebyly přesvědčivé. Jak dopadly nedělní zkoušky nevím, to už jsem si užívala dámskou jízdu na táboře ve Svojanově.
Po týdnu poctivého tréninku nás čekal víkend plný zkoušek. V sobotu nás nastupovalo 9, úspěšní byli však jen 2. Teplý den a únava po celém týdnu asi sehráli svou roli, že výkony nebyly přesvědčivé. Jak dopadly nedělní zkoušky nevím, to už jsem si užívala dámskou jízdu na táboře ve Svojanově.
Co pro mě bylo největším zážitkem? Nedělní noční bouřka. Celou noc mi chodily sms zda jsme v pořádku, že na Pardubicku podle zpráv byla děsná bouřka, kroupy a dokonce zapálený dům. Tahle pohroma se nám naštěstí vyhnula, nicméně příjemně mi nebylo. Celou noc jsme s Dupi spaly schoulené do klubíčka, obložené věcma, které nesměly zmoknout a přikryté celtou.
