Víkend ve Svojanově 1.-3.5. 2009

Figuranti a instruktoři

Setkání s psími přáteli bylo dlouho dopředu plánované. S blížícím se termínem a pěkným počasím se na naše kynologicko-společenské setkání přihlásilo i několik nekynologických přátel. Že to bude víkend plný smíchu nám bylo jasné už po cestě. GPS vypověděla službu v momentě, kdy jsme jí zrovna nejvíc potřebovali a tak jsme se spolehli na to, že Lubik má mapu v hlavě – Lubiku ti holubi v Poličce neměli chybu :)
Denní plán byl jasný:

Nekynologická sekce: Vomajda, Martin, Lubik, Jirka a částečně i Petr a Barunka si víkend užili po svém – jezdili na výlety po blízkém okolí a vždy se vraceli nadšení z toho, co všechno viděli a zažili a kde se dobře najedli. Prý se určitě v létě musíme jet podívat na Bouzov a do Javoříčských jeskyní.
My ostatní – psí nadšenci jsme den trávili společně na cvičáku. Trénovali jsme stopy (pašák je každý, kdo dobrovolně vstával v 6 hodin ráno), obrany a pod taktovkou Bejzi jsme si užili spoustu legrace při agility. A naše začátečnická záchranářská skupina (Madlen, Filip a já) chodila pod vedením Zuzky trénovat vyhledávání do blízkého lesa. S obrovskou obětavostí a nadšením nám figurovaly Evička s Dagmarkou, za což jim patří obrovský obdiv. Velkým zpestřením a zážitkem bylo figurovat Beebě. Ve svém věku a po dlouhé pauze zvládla nelehký úkol na jedničku. Přesvědčivě, rychle, s elegancí a přesností. Nebyl pro ní problém tmavý sklep, roští ani Filip schovaný na stromě. Vždy suverénně označila figuranta. Nejlegračnějším zážitkem byly odbíhačky do křoví, kdy figurant utíkal před psem dosti nepřístupnou cestou a schoval se v roští. Holky (Máří, Dupi a Beebu) jsme postupně vypouštěli a bylo zajímavý je pozorovat, jak si s úkolem poradí každá po svém. Úměrně věku, temperamentu, zkušenostem a zbrklosti. Máří – vzala to zlatou střední cestou a přes klacky a roští se dostala k úkrytu. Dupi – přímou čarou vpřed, rychle a nejhorší možnou cestou se horko těžko dostat až k úkrytu. Musela jsem se smát neb je stejně zbrklá jako já. Beeba – ukázala holkám, že to není jen o rychlosti, že s námořnickou rozvahou se dá do úkrytu dostat i po cestě :)
Víkend ale nebyl jen o psech – byl o trénování trpělivosti při obědech v místní restauraci (snad se obsluha vytrénuje do léta), o povídání dlouho do noci, o sportu (naši volejbalisti si užili spoustu legrace), o výletech, o smíchu.

Velkým zážitkem byl jistě noční přepad (já bohužel nevydržela čekat), kdy si partička čtyř pobudů (Václav, Libor, Lubik, Jarda) postupně počíhala na procházející psovody a jejich psy.
Zvláště humorný kousek se povedl Petrovi, když si se zaujetím prohlížel figurantův bič. Ponořen do myšlenky, že by ho zajímalo, jak se s tím práská, zapomněl na psy pobíhající okolo něj. Prásknul bičem a už se kolem něj začali všichni psi sbíhat a štěkat. To bylo asi probuzení :)
To že na tenhle víkend budeme ještě dlouho s úsměvem na tváři vzpomínat je jasné.