Bártlova bouda 7.3. - 9.3.2008

Místo konání: Bártlova bouda

Členové posádky:

Od Vánoc utekla dlouhá doba a tak bylo na čase se zase vidět a po holčičím způsobu si užít volný víkend. Tentokrát jsme si výlet zpestřily jízdou vlakem. Z Liberce do Raspenavy, kde jsme na nádraží potkali Václava – obecního blázna a kamaráda všech obyvatel malé vesničky Bílý potok, kde naše cesta vlakem končila. Od vlaku to bylo hodinku pěšky na Bártlovu boudu. Nutno podotknout, že jsme se opravdu dlouho neviděly a tak jsme mlely jedna přes druhou a ani jedna jsme nesledovala cestu. Najednou jsme stály „před tmavým lesem a nevěděly, zde do něj jít“. Jak nám řekli místní štamgasti z Bártlovky – „holky jestli máte potok po pravý straně tak se nebojte v jděte do lesa“. Tak jsme šly – stezka odvahy naštěstí nebyla dlouhá a my dorazily do chaty. Po ubytování následovalo již tradičně povídání u dobrého pití a topinky s česnekem.

V sobotu dopoledne jsme si zkrátily čekání na Aničku a Domina (Anička byla v Alpách a vrátila se až v pátek v noci) stopováním. Dupinka se předvedla jak nejlíp mohla. Stopu mezi krtincema a včelama zvládla na jedničku, předměty označila přesvědčivě. Na řadě byla Máří – je to zkušená stopařka a takhle činnosti jí opravdu baví. Nezalekla se přechodu z louky do lesa a přesvědčivě vypracovala i lom. Za nedlouho byla z dálky slyšet Aničky kára – hurá, už jsou tady a my můžeme na výlet. Cílem výletu byla hospodo Obří sud a Lázně Libverda (odkud pochází Madly maminka a kde měl její děda cukrárnu). Cestu jsme si zpestřily běháním po loukách, hrou na živé překážky – ale holky, překážky přece nemluví :) Na nádraží v Bílém potoce jsem potkaly Pavlu s kraťandou Arinkou (Arménie Bila Kaífa) – jak je svět malej. Sobotní výlet jsme zakončily pivem a topinkami. Jak jinak :)

Neděle dopoledne – rychle se sbalit a hurá na stopy. Tentokrát se přidal i Domino. S Aničkou se věnuje hlavně agility a tak to byla jedna z jeho prvních stop. Nicméně předvedl se v dobrém světle. Dupi předvedla, že ani silný vítr jí nerozhází, že už přece ví, co se po ní chce. Máří měla tentokrát nelehký úkol. Madla se asi zbláznila – našlápla 300m dlouhou stopu, 2 lomy, 2 předměty. Stopa vedla přes čerstvě pohnojenou louku. Máří nás ale přesvědčila, že jí tohle nevadí. Stopu vypracovala pěkně, pečlivě a přesvědčivě.
No a teď už hurá užít si další pěkný den. Výlet po naučné stezce v Oldřichově v Hájích k hradu a zpátky do blízké restaurace U Kozy, kde jsem si daly pečená kuřátka, místní specialitu, na kterou se sjížděli lidi z celého okolí. Den jsme zakončily u Madly a Lubika. Lubik nám připravil pohoštění – v cukrárně nakoupil spoustu dobrot a zmizel na fotbal. My si tak vychutnaly čaj o páté a pak už hurá domů.